Mezi studem a vrcholným exhibicionismem je neuvěřitelné tenká hrana.  Koukám na lidi kolem sebe, jak se stydí, ukázat v plavkách, zatahují břícha,  holky řeší pomerančovou kůru na zadečku a nakonec si vystaví své nejintimnější soukromí na  sociálních sítích. 
Ještě větší maso jsou fotografie vlastních dětí, nejlépe jak si nahé hrají na břehu brouzdaliště a nadšené maminky ty dětičky zveřejňují hlava nehlava. Jako by nehrozilo, že někde na konci světa, někdo lačně čeká na další obrázek. 
Sdílíme všechno a všude a celí lační sjíždíme prsty po displejích telefonů tam a zpět. Bez free wifi jsme necelí a čím více lezeme jiným do soukromí, tím více se vzdalujeme našim vlastním blízkým. … 
Je to první píseň kdy jsme s Petrem začali spolupracovat nejenom na hudbě, ale i na textech a jsem tomu nesmírně rád, neboť někdy je velmi těžké nepřipojit se a samostatně jen tak volně dýchat…