TAPETY

v novinách píšou, že je život pěkná dřina
ale v mý velký hlavě zahlodá
na širém světě dobrých věcí větší polovina
a další kolem rostou
štěstí co nikdo neprodá

růžový Rejben brýle mojí hlavu zdobí
a jeden by se nikdy nenadál
že chudej kluk suchou housku králům drobí
ty správný milodary
pošli svou kliku o dům dál

REF:
Na stěny týhle planety
lepíme modrý tapety
jen žádný strach, bude z nás prach

a po stý stejný století
po času ose proletí
do hvězdných vod
tak Na život!

Roj motýlů unese tvýho vrabce v hrsti
a to tě brácho asi porazí
občas se může zdát
že jde to trochu proti srsti
vezmu tě na zkušenou
do světa, kde nic neschází

REF:
Na stěny týhle planety
lepíme modrý tapety
jen žádný strach,
bude z nás prach

a po stý stejný století
po času ose proletí
do hvězdných vod
tak Na život!

Zpěv:
Kytary:
Basa:
Bicí:
Housle:
Midi:
Monty, Anna Olejníková
Monty, Petr Zatloukal
Petr Zatloukal
Petr Kamiš
Milan Šána
Petr Zatloukal 
down01

Příběh písně

V podchodu brněnského nádraží, sedává postarší chlapík s malým kombíčkem, ze kterého si pouští podklady známých melodií a do toho hraje hlavní melodické linky na ošuntělý klarinet. 
Občas se postavím o pár metrů dál a pozoruji reakce kolemjdoucích lidí. Jak si tam korzují ve všech těch značkových oblečcích, vystajlovaní podle módních časopisů a čas od času mu někdo hodí do pouzdra klarinetu nějakou minci.

A ten chudej kluk tam ze všech sil drobí ty krásné tóny, které se linou celým podchodem až k Tescu.  Myslím, že největší odměnou jsou chvíle, kdy se někdo zastaví, začne se usmívat a poslouchá.

Nemyslím si, že Petr toho chlapíka někdy viděl a přesto, už když jsem četl první náznak tohoto textu, viděl jsem všechny ty lidi, kterým tendle chlapík lepí krásnou modrou planetu.